Praxe... v Zoo Praha

         Jsem ráda za každou zkušenost, co se týče fotografování. O jiných se teď bojím přemýšlet. Tahle zkušenost byla ale tak nudná a nic nového jsem si neodnesla. Snad kromě podělaného batohu od ptáčků ze Sečuánu, kde jsem strávila hodně vykoukaných hodin, a nového přítele na facebooku - dvorního fotografa pražské zoo. Vlastně jsem si odnesla jednu milou věc - pár vydařených fotografií pro svou prezentaci.

         Dva týdny tahání se s tunovým batohem a foťákem zavěšeným na krku. Nesmím zapomenout na hodiny strávené hledáním ptáčků v křoví a čekání až se hříbátko koně Převalského konečně vzbudí. To ale prostě k fotografování zvířat patří. Takhle vypadal první týden, kdy jsme měli i obědy zadarmo a jídlo bylo skvělé :3. Bohužel nikdo nevěděl, co máme dělat a nikdo neměl pro mě a mé spolužáky práci. Dvorní fotograf nebyl k zastižení, ale budiž, měl asi jinou práci. Tak jsme si fotili svoje.

         Druhý týden už jsme se setkali s panem fotografem. Povídali jsme si něco o sobě, tedy spíš já a můj spolužák jsme vyprávěli o naší snobské škole. Vzal si pár fotek a to jsme ho viděli naposledy, tedy potkávali jsme ho při obědech. Najednou tu pro nás byla práce - focení tabulí a štítků do inventury. Neskutečná nuda! Chození po celé zoo a focení každé kartičky a cedule co jsme potkali. Pff. Ale někdo to dělat musí, tak proč ne neplacená síla :). Poslední týden jsme trávili zevlováním v pavilonech, protože pršelo a nám se to stejně znechutilo tak, že jsme nechtěli nic dělat, ale i tak jsme koukali, jestli se neobjeví něco ke cvaknutí.

Více fotografií zde: